Jak jsme se s Bugsem dostali k tréninku čichání a vyhledávání rakoviny

Můj Bugs se narodil v září 2016 s dalšími sedmi sourozenci. Jejich otcem je náš sedmiletý labrador Ralf a matkou tříletá Connie – fenka od mé kolegyně z práce. Bugse tedy znám už od doby, kdy Connie plaval v bříšku. Měla jsem i to štěstí být u jeho porodu a trávit s ním čas již od jeho prvních dní. Vyrostl z něj velice veselý a mazlivý pes. A hlavně je to opravdový nejlepší přítel, který chce být všude se mnou.

S Bugsem jsme se k „čichání“ dostali přes cvičák v Příboře. Na jaře 2017 jsem začala chodit na cvičák a v létě, kdy měl Bugs osm měsíců nám Iva Jašíčková dala příležitost naučit ještě něco jiného. Nejprve jsem moc nevěděla, o co se jedná. Brzy jsem ale pochopila, že jde o skvělou věc.

Jednoho pondělí jsme vyrazili do výcvikového centra. V centru byli skoro všichni, které jsem znala ze cvičáku. Takže stačilo seznámit se jen s Peťkou a Spirkem, kteří celý projekt zaštiťují. Oba byli moc hodní a ochotně mi vysvětlili, co vlastně dělají a co od nás očekávají.

Vůbec jsem nečekala, že půjde zrovna o vyhledávání rakoviny. Tento projekt mě hned ze začátku nadchl díky svému hlavnímu poslání. Úplně se odlišuje od jiných aktivit, které se se psy běžně dělají. Psy navíc miluju a ráda bych s nimi pracovala i v budoucnu na něčem význačném, což tento projekt bezpochyby je.

Začali jsme tedy s Bugsem trénovat čichání. Nejprve pouze na piškot a časem jsme přešli k samotnému vzorku nádoru plic. Bugs se  do centra vždy těší. Dělá mu radost, když se může se všemi přivítat a ukázat, co umí. Méně už se mu pak líbí čekání, kdy čichají ostatní pejsci. Ale za všechno je pokaždé odměněn, jak pamlskem, tak pochvalou.

Doma s ním trénuju každý den. Většinou ho to baví hlavně kvůli odměnám. Trénování doma nám jde poměrně lépe než v centru. Zřejmě je to moje chyba, protože jsem trémista a jednodušší je pro mě trénování doma v klidu. Psi jsou velice vnímaví a cítí naše pocity, které je následně ovlivňují. Navíc do centra chodí ostatní pejsci, což znamená spoustu zajímavých pachů, které odvedou myšlenky a čumáček psa úplně jiným směrem.

Od doby, kdy jsme začali docházet do centra, se snažím toto téma sama studovat. Zajímám se jak o samotnou problematiku čichání, metody, které používají například v zahraničí, tak v poslední době i možnost spolupráce mezi naším spolkem a jinými organizacemi. Najdou se ale i bohužel takoví, co naší práci nevěří. Doufám, že časem změníme jejich názor a i všichni skeptici uznají, jak obětaví všichni u nás jsou a jak moc šikovní jsou naši psi. Samozřejmě se ozývají i organizace, které i když nemohou jinak pomoct, podpoří alespoň popřáním hodně štěstí a ocení to, čím se zabýváme.

Jsem nesmírně vděčná za podporu mého manžela a jeho trpělivost, protože cvičení s Bugsem zabírá hodně mého volného času. S Bugsem chodíme často na procházky, běháme spolu, chodíme za jinými psy, se kterými si hraje, nebo jen tak ležíme na gauči. Je to na pohled obyčejný pes, ale má spoustu dobrých vlastností a dovedností, ke kterým patří i šikovný čumáček, který dokáže rozeznat rakovinu plic a samozřejmě najít i zapadlou granuli pod ledničkou. Doufám, že spolu s Bugsem pomůžeme spoustě lidí a jsem moc ráda, že se na takovém projektu mohu podílet.

Miroslava Tobiášová a pes Bugs

This post is also available in: Angličtina